POETICKÁ VAROVÁNÍ
Ve své důsledné umělecké práci směřuje Ladislav Maria Wagner především k proniknutí do oněch oblastí obrazu, které spojují prvky sociální reality s prvky fiktivními. Tento aspekt pronikání velice přesně dokazuje svým stále častěji formulovaným pronikáním v případě vyjádření formy a podoby lidského těla. Jeho obrazové kompozice se vždy vyznačují řezy, jizvami, trhlinami, řeznými ranami, které jsou umístěny v rozmezí volně vymezeném buďto uvnitř lidského těla, nebo lidské tělo řezem rozdělují na jiný architektonický prostor. Umělec používá také velmi často i prvky zrcadlení, to aby se zobrazila tato naléhavá cesta pronikání.
Tyto eetné jizvy jsou stopy permanentního procesu zraoování. Trvale je poi tom zraoována jednota elovika: tak, jako u? ku?e lidského tila neposkytuje ?ádnou ochranu poed proniknutím, tak ani nervový systém, Wagnerem tak easto zobrazovaný, nemá ?ádnou ochranu. Umilcem formulovaná zraoování se dijí na v?ech rovinách, nejen v oblasti mikrokosmu, ale i v makrokosmu. Tato zraoování jsou méni easto zobrazována jako reálný, smyslný, fyzický – tedy poedev?ím jedineený – postup, ale mnohem eastiji se ukazují jako trvalý proces, v posledních letech procházející a? do prostor analytické abstrakce.
Wagnerovo kolážové komponování z nejrozličnějších prvků skutečnosti popisuje svět vyvrhnutý věčnosti, která zraňujíc překračuje všechny jí vlastní hranice. Zde již není žádných rozdílů mezi tím, zda se nacházíme ve světě vědomí nebo nevědomosti, nebo ve světě bludné reality či nadreality (surreality). Zobrazené
prvky skutečnosti jsou zde svedeny dohromady s rozsáhlými barevnými plochami. Text a písmo jsou stejně tak volně pohybující se prvky tohoto velkého dramatu, jako tvarované prvky lidského těla, nebo architektonické formy.
Celé dosavadní dílo je postaveno na neustálém experimentu s mistrovsky ovládanými technikami. Techniku olejové lazury starých mistrů, či techniku vrstvení barevných akrylových ploch, které umělec používá pro zpracování svých kompozic, vědomě posouvá do blízkosti výrazových prostředků akvarelu. A tak jeho obrazové formulace vypadají téměř jako beztvaré, jakoby pokryté jemným závojem, nebo do něj zabalené. Obrazy se zdají, jakoby přišli z velké dálky a zase v této dálce mizí, ale v tomto vzdáleném pohybu nás oslovují o to trvaleji – ve smyslu obrazové ozvěny.
Takřka jako blížící se menetekel formuje Ladislav Maria Wagner svoje obrazy – hrozby, skrze tento neustálý pohyb zraňování, skrze neustálé rozlamování každé jednoty. Dotyčný je zde vyzván, aby zaujal svoje stanovisko, aby definoval svoji osobní vnitřní jednotu v konfrontaci k těmto obrazovým kompozicím.
Ladislav Maria Wagner vytváří ve svém uměleckém díle poetická varování.
Peter Assmann
(Museum of modern Art- Karolinum-Linz)
Výběr a překlad z monografického katalogu „Ladislav Maria Wagner Poetische Warnung“ vydaného k příležitosti retrospektivní výstavy v Designcenter Linz 1996.